Předpokládám, že je opravdu hodně lidí, kteří by chtěli mít takové bydlení, aby se jim tam líbilo a aby také tam dobře žili. Vzpomínám si, že když jsme se stěhovali my. Asi do svých šesti let jsem ještě bydlela s rodiči u babičky a u dědečka. My jsme totiž museli čekat, než se nám dostaví náš vysněný dům. Ani nevíte, jak moc jsem se těšila, až konečně budeme mít vlastní bydlení? Já jsem stále měla za to, že až budeme mít vlastní bydlení, že mi také rodiče domů pořídí slíbeného pejska. Avšak rodiče si mysleli, že až prý budou bydlet v novém domově a budu mít vlastní pokoj a také hodně přátel, tak prý na nějaké štěně zapomenu. Jenomže tohle byl omyl. Když už jsme asi dva nebo tři měsíce bydleli v novém domově a já jsem se tam zabydlovala, krásně jsem si udělala útulný dětský pokoj, tak jsem se potom rodičů zeptala, kdy mi pořídí to štěně, které mi slíbily.
Oba dva rodiče se na sebe podívali a řekli, že už s tímhle nepočítali. Ani nevíte, jak moc jsem byla nešťastná a zeptala jsem se jich, jak to myslí a že mi vlastně psa slíbili. Maminka říkala, že když máme nové bydlení, tak by nechtěla, aby se naše nové bydlení zničilo tím, že by nám ho třeba ušpinil pejsek a nebo nějaké jiné zvíře.
Tohle mě opravdu hodně naštvalo, tak já jsem čekala u babičky a u dědečka, než budeme mít naše nové vlastní bydlení, kde mi rodiče také slíbili, že mi pořídí pejska. Měla jsem na internetu vyhlédnuté krásné štěňátko. A rodiče ještě stále s tím počítali, že mi ho pořídí. Že ho pořídí, až budeme mít vlastní bydlení a že já budu mít pokojíček se svým štěňátkem opravdu hodně jsem se těšila, ale potom mě to zklamalo, že rodiče si to jednoduše rozmysleli. Asi dva roky jsem se opravdu hodně zlobila a záviděla jsem všem kamarádkám, které mohly mít doma nějaké zvířátko u sebe doma. Rodiče nechtěli pořídit ani zakrslého králíka ani nějakou andulku a podobně.
